Historie českého pivovarnictví

993 – Při vysvěcení Břevnovského kláštera druhý český biskup Vojtěch údajně mnichům zakázat vařit pivo, protože se přípravě a pití piva věnovali více než své řeholi.

1034–1055 – Nadační listina knížete Břetislava I. je nejstarším dokladem o pěstování chmele, ve kterém Břetislav I. přidělil kapitule ve Staré Boleslavi desátek z chmele pěstovaného na dvorech v Žatci a Mladé Boleslavi.

1088 – Nadační listina prvního českého krále Vratislava II. (1061–1092) pro vyšehradskou kapitulu je prvním dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva. V něm mimo ostatní dary a privilegia panovník přidělil kapitule na vaření piva desátek chmele. 

1118 – Založen první pivovar v Čechách v Cerhenicích, který ještě ve finančním roce 1913/1914 měl výstav 2816 hl.

1130 – Nadační listina krále Soběslava I. (1125–1140) přikazuje lidem v podhradí platit vyšehradské kapitule desátek z přípravy piva. Každému kanovníkovi na Vyšehradě určil kníže Soběslav I. týdně 1 vědro piva a 1 vědro medu.

13. století – Král Václav II. (1278–1305) stanovil, že právo vařit pivo mají pouze měšťané bydlící v královských městech uvnitř městských hradeb a kláštery. Listinnou formou bylo uznáno právo várečné např. Dobrušce r. 1320 nebo Českému Krumlovu r. 1347. Měšťanům královských měst právo várečné potvrdil ve své „Zlaté bule“ r. 1350 Karel IV.

14. století – Na ochranu svých práv obdržela královská města tzv. „právo mílové“ (monopol na výrobu v okruhu 1 míle od města). Toto právo obdržela např. Opava r. 1224, Hodonín r. 1228, Olomouc r. 1230. V době Lucemburků (Jan Lucemburský 1310–1346, Karel IV. 1346–1378) získala výsadu mílového práva většina královských měst, např. Písek r. 1327, Rakovník r. 1341, po roce 1346 pak České Budějovice, Domažlice, Kolín a další.   

1353 – Založen první sladovnický cech v Brně. Obdobný řád pražských sladovníků byl založen na začátku 15. století. 

1398 – Král Václav IV. (1378–1419) ve sporu o vaření piva rozhodl: „Vaření piva není řemeslo, ale obchod, kteréhož každý měšťan svobodně se smí dotýkati.“

1484–1517 – Vleklé spory měšťanů a šlechty ukončené tzv. Svatováclavskou smlouvou – Města pokládala vaření piva za svou živnost a výsadu. Když pak páni a rytíři, původně odmítající vaření piva kvůli poškozování cti erbů, začali pivo vařit a šenkovat, cítila se města poškozena. Spor trvající 33 let řešilo bez úspěchu 33 zemských sněmů a rozhodčím se stal sám král Vladislav II. Jagellonský (1512–1516), který ale do své smrti v r. 1516 nestihl rozhodnout. Za jeho nástupce Ludvíka Jagellonského (1516–1526) byla v roce 1517 na sněmu po sv. Václavu uzavřena „Smlouva svatováclavská“, která vytvořila podmínky pro definitivní rozhodnutí. To bylo učiněno 24. října 1517 díky zásluze pana Viléma z Pernštejna.

Právo vařit pivo bylo přiznáno všem třem stavům – měšťanům, pánům i rytířům. Toto právo bylo dále podpořeno tzv. právem výčepním (propinačním), omezujícím výstavbu pivovarů a zrušeným až 30. dubna 1869. Sláva městského řemeslného pivovarství začala upadat po roce 1547, kdy byl městům vzbouřeným proti nadvládě Habsburků konfiskován majetek. Doba pivovarnického temna začala po třicetileté válce a hlavně po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

1546 – Začaly se platit pravidelné poplatky z výroby piva. Vybírání poplatků začalo již dříve, poplatky se ale často měnily. Roku 1228 byl zaveden poplatek pivovarů královskému číšníku z každé várky. Roku 1481 bylo zavedeno tzv. „povarné“, v roce 1522 tzv. „posudné“.

1585 – Osobní lékař císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600) popsal ve své knize „O pivě, jeho výrobě, povaze, silách a vlastnostech“ výrobu svrchně kvašených piv z pšeničného sladu. Výroba převažovala až do poloviny 19. století.

18. století – Reforma legendárního českého sládka Františka Ondřeje Poupěte (1753–1805). Zasloužil se o rozvoj typických vlastností současných českých piv. Navrhl řadu nových zařízení pro výrobu sladu a piva, přesvědčoval sládky, aby používali výhradně ječný slad, upravil dávkování chmele, kterým se výrazně zlepšila kvalita piva. Heslo F. O. Poupěte znělo: „Žito na chleba, pšenice na koláče, oves pro koně, ječmen na pivo.“

1818 – Zahájena samostatná výuka pivovarství na Pražské technické škole.

1842 – Založení Měšťanského pivovaru v Plzni, který vyráběl výhradně spodně kvašená piva. 

Polovina 19. století – Zlatý věk českého pivovarství. Základní technologické změny: přechod na spodní kvašení, rušení malých pivovarů a vznik nových pivovarů, zavedení sacharometru, zavedení strojních pohonů, vaření parou, strojního chlazení, zřizování propagačních stanic, prvních lahvoven. 

1841–1900 – Technologické změny se promítly do počtu činných pivovarů.

  • Činné pivovary českých zemí v roce 1841: 1475.
  • Nové pivovary 1869–1900: 88.
  • Mezisoučet: 1563.
  • Činné pivovary českých zemí v roce 1900: 864.
  • Zrušené pivovary v letech 1841–1900: 699.

1868 – Založena Sladovnická škola v Praze; roku 1874 bylo na škole zřízeno německé oddělení. V roce 1883 škola změnila jméno na První veřejnou sladovnickou školu v Praze.

1873 – Založen největší pivovarský spolek „Spolek pro průmysl pivovarnictví v Království českém“, jehož pokračovatelem je dnešní Český svaz pivovarů a sladoven. 

1887 – V Praze založen Výzkumný ústav pivovarský a sladařský.

1910 – Z iniciativy prof. Kruise zřízena Vyšší sladovnická čtyřletá škola.

1914 – Vyšší sladovnická škola spojena s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským, čímž vznikly Vědecké ústavy pivovarské. V roce 1918 sestavu doplnila nově vzniklá Nižší pivovarská škola. 

1944 – 1945 – Výuka na školách zastavena. 

1945 – Zanikla Nižší pivovarská škola, obnovena byla pouze Vyšší pivovarská škola, která byla roku 1949 přejmenována na Průmyslovou školu pivovarskou a sídlila ve 3. poschodí Pivovarského domu. V roce 1950 byla přemístěna do Podskalské ulice, kde se roku 1952 stala součástí Vyšší průmyslové školy potravinářské chemie. 

17. 10. 2008 – České pivo získalo Chráněné zeměpisné označení EU.